![]() |
|
|||||||||||||
| |
||||||||||||||
|
ČlánkyShrnutí studie "Rtuť v rybách: Neodkladný světový problém"10.2.2009NAIROBI/PRAHA (Arnika - program Toxické látky a odpady) - Následující článek poskytuje stručné shrnutí výsledků studie Mercury in Fish: An Urgent Global Health Concern (Rtuť v rybách: Neodkladný celosvětový problém), kterou publikovala 10. února mezinárodní Pracovní skupina Zero Mercury. V závěru jsou pak také požadavky a doporučení nevládních organizací.
Studie "Mercury in Fish: An Urgent Global Health Concern" prezentuje nové výsledky analýz na přítomnost rtuti v rybách ze tří různých částí světa: indického státu Západní Bengálsko, metropolitní oblasti u města Manila na Filipínách a v šesti členských státech EU. Rovněž hodnotí některá publikovaná data o úrovních methylrtuti v tělech velryb (kulohlavce černého) a dalších mořských savců konzumovaných obyvateli Arktidy, na Faerských ostrovech a Inuity v severní Kanadě. S použitím těchto údajů, dat ohledně konzumace ryb a některých racionálních předpokladů zpráva prověřuje paletu možných scénářů expozice pro každý region a srovnává odhady, jak jsou lidé vystaveni vlivu rtuti, vytvořené pomocí tří referenčních standardů pro akceptovatelné expozice rtuti. Situace v Indii je nejhrozivější; v tomto případě je průměrný příjem na hlavu vysoký a úroveň rtuti v místně lovených rybách často převyšuje obecně uznávaný limit (25 z 56 testovaných druhů obsahovalo více než 0,5 mg/kg rtuti). Tato kombinace má za následek dávky překračující expoziční doporučení pro průměrného konzumenta, který jí průměrné množství běžně dostupných ryb ve většině z testovaných lokalit. Ještě daleko více jsou zatížení ti, kdo jedí nadprůměrné množství ryb nebo ryby s větším než průměrným obsahem rtuti. Vysoce zatížené jsou i děti, které sice obecně jedí stejně velké porce jako dospělí, ale jejich tělesná hmotnost je menší a zátěž rtutí tudíž vyšší. Na Filipínách, kde je konzumace ryb na hlavu také velmi vysoká, a v šesti členských zemích EU, kde se konzumace ryb liší v jednotlivých zemích, ale často je taktéž vysoká, jsou dvě jasná rizika. Dospělí a děti, kteří konzumují větší než průměrné množství rybího masa, jsou vystaveni vyšší dávce methylrtuti, dokonce i když průměrné množství rtuti v těchto rybách je relativně nízké. Lidé, kteří dávají přednost masu predátorů, tj. druhů, jež se živí jinými rybami a tak akumulují rtuť ve svých tělech (např. mečouni, žraloci a tuňáci), mohou být snadno vystaveni vyšším dávkám methylrtuti, pokud takové ryby konzumují často. Konzumace velrybího masa je dominantním a výrazným zdrojem expozice methylrtuti pro obyvatele Faerských ostrovů, a savci stojící na vrcholu mořského potravního řetězce, speciálně belugy, mohou být jednou z hlavních příčin expozice methylrtuti mezi Inuity. Zpráva rovněž referuje o současných analýzách sledovaných případů klinických otrav methylrtutí v USA, u lidí, z nichž každý jedl relativně velké množství ryb s velkým obsahem rtuti, jakou jsou tuňáci, mečouni nebo štiky. Z toho plyne závěr, že podobné zdravotní důsledky se pravděpodobně vyskytují v každé zemi, které se týká tato zpráva, přinejmenším mezi lidmi s obecně velkým příjmem rybího masa, anebo silnějšími preferencemi druhů s vysokým obsahem rtuti. Ještě důležitější a současně pravděpodobnější, než je klinicky jasná otrava methylrtutí, je riziko vývojových neurotoxických účinků u dětí, jejichž matky během těhotenství konzumovaly ryby s vysokým obsahem rtuti nebo jedly větší množství ryb s mírným obsahem rtuti. Subklinické, ale funkčně významné neurotoxické účinky se mohou také objevit u dospělých a dětí s příjmem methylrtuti nad referenčními hodnotami. Výzkum ukazuje, že expozice methylrtuti zvyšuje také riziko kardiovaskulárních onemocnění. Studie prezentuje doporučuje získání lepších dat o rtuti v potravních řetězcích, podporu dokonalejších odhadů rizika, podporuje zdokonalení komunikace rizik spojených s problematikou methylrtuti a jejich řízení ve společnosti. Doporučení se týkají jak zemí, jimž se studie věnuje, tak dalších oblastí, kde se můžeme setkat s podobným problémem vyžadujícím řešení. Konkrétní doporučení na mezinárodní úrovni
A) Vlády a mezinárodní instituce zabývající se rtutí a zdravím (např. WHO nebo UNEP) by měly spolupracovat na vývoji komplexní vzorové strategie pro monitorování ryb v klíčových zemích anebo regionálně připravené tak, aby určily koncentrace rtuti v celé škále druhů ryb. B) Opatření nezbytně potřebná ke snižování emisí rtuti z uhelných elektráren, z hutnictví, z výroby cementu a dalších zdrojů a k celosvětovému zákazu používání rtuti ve výrobcích a procesech. K dosažení těchto cílů je nutná aktivní mezinárodní spolupráce. C) UNEP a vlády jednotlivých zemí by měli podle potřeby poskytnout pomoc těm, kdo jsou ohroženi. Měli by rovněž spolupracovat s dotčenými stranami na rozvoji efektivních programů pro komunikaci rizik, k výchově spotřebitelů ve všech zemích o informacích, které ryby obsahují vysoké koncentrace rtuti a ve kterých jsou její koncentrace naopak nízké a mohou být bez obav konzumovány častěji. D) Zvláštní pozornost by měla být věnována varování pro lidi, kteří mají v oblibě maso mečounů, tuňáků a žraloků, že tyto druhy ryb (a jiné ryby s vysokým obsahem rtuti, pokud takové budou identifikovány výše zmíněným monitoringem) by neměly být konzumovány často nebo vůbec.
Kontakt: Původní článek ZMWG - Edwarda Grotha, III a Michaela Bendera - přeložili Mgr. Zora Kasiková a RNDr. Jindřich Petrlík, |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| [ Vytisknout | Doporučit | Zabookmarkovat ] | ||
| webhosting, webdesign, publikační systém: ECN |
Sdružení ARNIKA | Chlumova 17, Praha 3 | tel/fax: 222 781 471, 774 406 825 | arnika@arnika.org | |